Městská knihovna v Litovli v důležitých datech

1865 v Litovli byl založen „čtenářský spolek“, pozdější Měšťanská beseda, ve kterém se pořádala odpoledne s četbou českých knih

1892 knihovna Měšťanské besedy získala do svého majetku knihovnu českého vlastence Jana Havelky

1898 zřízena veřejná lidová čítárna v budově Sokolovny (dnes kostel Husitský sbor)

1903 16. ledna byl v obecním výboru přijat návrh dr. Jana Smyčky na zřízení obecní knihovny, která byla slavnostně otevřena 8. dubna 1903 v budově v Jungmannově ulici

1904 knihovna přesunuta do domu v Sokolské ulici (dnes Husova), dům již neexistuje.

1919 knihovníkem se stal učitel Josef Beck, který v knihovně působil až do roku 1936

1920 knihovna přestěhována do školy v Komenského ulici

1937 knihovna přestěhována do Sochovy vily v Husově ulici – (dnes zde sídlí Policie ČR)

1954 další stěhování, tentokrát do přízemí Okresního domu osvěty (dnes Městský klub)

1964 knihovníkem je jmenován Mirko Spurník

1966 knihovna zapojena do střediskového systému – metodicky pomáhala knihovnám s neprofesionálními pracovníky

1973 70. výročí založení knihovny bylo připomenuto odhalením pamětní desky na budově v Jungmannově ulici

1979 rekonstrukce a rozšíření interiéru knihovny

1981 knihovna zařazena do centralizovaného systému, knihy nakupuje a zpracovává Okresní knihovna v Olomouci

1993 slavnostní shromáždění k 90. výročí založení knihovny

1995 v závěru roku zakoupen první počítač s tiskárnou za finanční prostředky města

1997 povodeň postihla knihovny ve Třech Dvorech a Vísce. Městská rada rozhodla, že knihovna bude přemístěna po rekonstrukci do bývalého archivu na náměstí Svobody. V listopadu byl spuštěn první automatizovaný systém Lanius v oddělení pro děti

1998 11. září byla slavnostně otevřena knihovna v renesanční budově soukenického cechu (archivu), pro veřejnost začala sloužit první stanice s Internetem

2000 automatizovaný knihovní systém spuštěn v oddělení pro dospělé

2003 knihovna přechází po zrušení okresů pod nového zřizovatele – město Litovel, stejně jako 10 knihoven v místních částech. Střediskový systém byl nahrazen tzv. regionálními funkcemi, celkem se knihovna Litovel metodicky stará o 39 neprofesionálních knihoven na Litovelsku a Uničovsku

2005 pořízen nový moderní knihovní systém Clavius, knihovny v místních částech jsou postupně napojovány na internet

2006 na webové stránce knihovny je přístupný on line katalog

2008 znovu otevřena knihovna ve Vísce

2009 dokončena „digitalizace“ všech svazků knihoven v místních částech

2012 přístavba únikového schodiště včetně výtahu pro uživatele se ztíženou hybností (vozíčkáři, senioři, rodiče s malými dětmi včetně kočárků apod.). Investorem je město Litovel, stavba byla realizována díky grantu z Programu mobility Vládního výboru pro zdravotně postižené občany, administraci  dotace  zajišťovalo Ministerstvo kultury ČR. Celkové náklady dosáhly 2 818 000 Kč,-, podíl dotace byl 70%.

2013 pořízen moderní interaktivní katalog Carmen, umožňující nový způsob zadávání dotazu, fulltextové vyhledávání apod.

2015 pro naše uživatele jsme připravili nové služby- půjčování audioknih a e-knih

2015 v prostorách knihovny zřízeno připojení na internet pomocí služby WI-FI

Dům soukenického cechu - knihovna

Renesanční budova dnešní knihovny pochází z 30. let 16. století. Dům byl postaven bezprostředně u městských hradeb a v obvodové zdi se dosud zachovala jejich část i s ochozem. Dům patřil soukenickému cechu, tehdy nejbohatším a nejpočetnějším řemeslníkům ve městě. V roce 1668 koupila dům kněžna z rodu Lichtenštejnů a zřídila v něm špitál pro knížecí služebnictvo. Roku 1964 byl dům opraven a fungovalo zde pracoviště Okresního archivu v Olomouci. Když se archiv přestěhoval do Olomouce, město roku 1998 historickou budovu nákladně restaurovalo pro potřeby městské knihovny.

V interiéru jsou dochovány renesanční hřebínkové klenby. Pískovcové portálky a ostění oken jsou zdobeny znaky se soukenickým nářadím. V mázhauzu je zazděná kamenná deska z roku 1814 se seznamem pravovárečných domů. Těch bylo v Litovli 57, připočteme-li majetek královského rychtáře, jedná se o 60 domů, které podle historiků téměř jistě představovaly původní zástavbu města. V chodbě v patře je umístěn kamenný znak města z roku 1564.